« zpět

Nebojte se porodu

Když jsem otěhotněla, bylo to pro mě hodně překvapující. To proto, že nám to s manželem dlouho „nešlo“. A najednou se to stalo. Když něco hodně chcete, tak to někdy nejde. A ono to přišlo v době, kdy jsme již byli smíření s tím, že normální cestou to nepůjde.

Otěhotněla jsem v 37 letech a považovala jsem to za dost rizikové. Na začátku těhotenství jsem neměla žádné nevolnosti, cítila jsem se dobře. Vlastně celé mé těhotenství bylo v pořádku. Když mi odebírali plodovou vodu, měla jsem dost strach a malá (je to holčička) se taky bála. Na ultrazvuku totiž bylo vidět, jak se hodně hýbe. Po ultrazvuku jsem byla vždy ráda, že to mám za sebou.

Měsíce pomalu ubíhaly a pomalu se blížil porod. Během těhotenství jsem přibrala 9 kilo. Víc to nešlo, neměla jsem velké chutě. V noci, kdy jsem měla dva dny do prvního termínu, jsem měla menší bolesti. Šla jsem na kontrolu do nemocnice, kam jsem chodila na pravidelné prohlídky. Když mě lékařka prohlédla, řekla mi, že už budu rodit. Manžel pro mě přijel a když jsem mu řekla, že budu už rodit, byl v šoku. Nečekal, že to bude tak rychle. Spíše jsme oba čekali, že příznaky porodu zachytíme doma. Ale ono to proběhlo rychle a hlavně v klidu. Porod jsem měla příjemný a dnes říkám že ani nevím, jak jsem porodila. Zážitky mám velice hezké. Důležité bylo, že mě rodil dobrý porodník a také porodní asistentky byly velice příjemné. Anička se narodila přesně na termín. Váhu a míru měla trochu menší, ale hlavně že byla zdravá.

Dnes když se mě někdo zeptá, jestli bych do toho šla znovu, tak říkám už ne, jelikož můj věk mě podvědomě brzdí. I když nikdy neříkej ne. Celé mé těhotenství jsem měla pocit, že mě a mé dítě ochraňuje vyšší síla. Dnes má Anička 2,5 roku a dělá nám velkou radost. Je to naše sluníčko. Přeji všem ženám, aby na svůj porod vzpomínaly tak hezky, jako já.

Vaše Marta / Věštírna Jednička

Další články poradce