« zpět

Rada na 28.4.2015 od Jany Naděždy

Sobeckost versus hledání Sebe Sama. Slýcháme často, hlavně od svých rodičů, větu: „Nebuď sobec!“

Co to znamená? Naše duše se ptá: „Přeci nejsem sobec, když chci být šťastný, vyrovnaný?“ Těmito otázkami naší duše a příkazů rodičů v nás vzniká zmatek. Jak to můžeme změnit?

Být trošku sobec je správné. Myslet na své štěstí je správné. Jít životem a konat podle své duše, je to nejsprávnější, co ve svých životech můžeme udělat. Radami v následujících dnech se budeme věnovat, jak se naučit "být trošku sobec".

Nejdříve bychom do svých slovníků měli přidat pár vět, které nám pomohou s překonáním potřeby stále brát zodpovědnost za činy a problémy jiných.

Když na nás nakládají všechny problémy světa, není naší povinností, být všem po vůli a plnit jejich požadavky. Takže se můžeme naučit tyto odpovědi.

1. „Dnes se bohužel těmto problémům nemohu věnovat. Pokud budeš chtít, najdu si na tebe čas večer, zítra, za týden.“

2. „V tomto ti nemohu pomoci, nemám s tím žádné zkušenosti.“

3. „Nevím, nyní mám jinou práci, pokusíme se k tomu vrátit pozděj - zítra, za týden, až bude vhodnější chvíle.“

4. „Nevím, musím si vše rozmyslet.“ Při zpětné otázce (např. "Co si chceš rozmýšlet?" "Jak to, že nevíš?" "Kdo mi v tom má pomoct, když ne ty?") můžete reagovat: „Myslím, že si také přeješ, aby rozhodnutí bylo uvážené a pro Tebe to nejlepší a na to potřebuji čas na rozmyšlenou“.

Velmi často se ukáže, že problém, který okolí potřebovalo po nás vyřešit okamžitě, nakonec byla jen malichernost. A ten, kdo požadoval řešení, vlastně potřeboval jen naší pozornost a takto si o ní říkal. Je lépe, když si lidé o pozornost říkají bez uzurpování. Je jen na nás, co jim dovolíme.

Výše uvedené věty ke cvičení bychom měli umět vyslovovat bez obav a výčitek. Můžeme je trénovat u zrcadla nebo jen tak, když nás napadají myšlenky na otázku o sobeckosti. A všimněme si, že ten kdo nám říká, že jsme sobci, bývá ten největší sobec z našeho okolí…

Vaše Jana Naděžda / Věštírna Jednička