Co je pro ženu normální, co pravda a co lež?
Otázkami o „normálnosti“, pravdě a lži se zaobírá lidstvo od svého vzniku. Výjimkou není ani naše doba.
U nás ve střední Evropě je pro nás mnoho věcí normálních, ale v jiných zemích to tak být nemusí. Jsme zvyklí na to, že vše děláme podle našich myšlenek. Vnímáme, že v dnešní době jsme my ženy „babochlapi“. Tedy ženy, které se umí o vše postarat Takových žen je stále více...
Mám několik příkladů, které Vám uvedu. Žena se rozvede, děti jsou malé, a ona je nucena se postarat sama nejenom o sebe a děti, ale samozřejmě o domácnost a také většinou musí chodit do práce anebo podniká. Výchova dětí v dnešní době není jednoduchá. Každý z nás má a může mít jiný názor. Některé ženy si myslí, že je normální, když vše zvládají samy. Máme kolem sebe všichni několik příkladů. Přesto ale každá z nás, i když vše zvládá, si neuvědomuje, jak se měníme.
Myslíme si, že to co jsme viděly a zažily doma při výchově, že je normální. Ať jsou to věci kladné nebo záporné. Vyberu jednu věc a to chození s celou rodinou na procházky. Pokud jsme malí, tak jsme k tomu nuceni a nemůžeme moc odporovat. Ale kolem 5-ti až 6-ti let věku začínáme mít svůj názor. Je to podle nálady a podle toho, jak se cítíme a kam jdeme. Buď procházku přijmeme nebo odporujeme. Určitě budeme mít jiný názor v 10-ti letech nebo v 15-ti.
Časem, až dospějeme, tak se na tyto chvíle na vycházkách díváme úplně jinak a vnímáme, že je normální chodit společně na procházky, kde jsme se dozvěděli mnoho nových zajímavých informací. Řekneme si, že je to normální „věc“. Ale je to skutečně normální ve všech rodinách? Dělají společně běžné věci, jako v dobách před naší generací?
V dnešní době mizí mnoho zvyklostí z dřívějška. Pro nás starší to bylo normální. Bohužel některé maminky a tatínkové mají jiný názor na výchovu a dnešní „styl“ žití. Je čím dále více maminek samostatnějších a více prosazují své já. Muži jsou celý den v práci a nebo vůbec nejsou, ženy vychovávají své děti samy. A tím jsou nuceni zastoupit muže skoro ve všech věcech v rodině.
Žena se stává tvrdou, nekompromisní, samostatnou, většinou neústupnou, protože si myslí, že musí vše zvládnout a má vždy pravdu. Je to přece normální. Neuvědomuje si, že si ničí své ženství, svoji něžnost, jemnost.
Normální je, že je doma uklizeno, navařeno, vyžehleno, děti si spokojeně hrají, jsou „naučeny“, my si s nimi povídáme, co jsme prožili za celý den a večer je ukládáme do postýlek nebo postele s pohádkou, polibkem a pohlazením na dobrou noc.
Vše je normální, vše běží podle našich představ. Ale co my ženy? Jsme také šťastné a spokojené? Máme na sebe čas? Nechtěly bychom něco změnit a nevíme jak? Máme tajná přání a nemůžeme je realizovat? Vše se nám stále honí hlavou a nevíme jak dál. Je nutné začít sama u sebe. Každá z nás má svoji pravdu, i když se to nemusí někdy druhým líbit. Naše okolí může vnímat naši pravdu (normálnost) úplně jinak než my. Právě proto bychom si měly vyslechnout i jiné názory a porovnat je s našimi a teprve pak udělat nějaký závěr.
Platí základní teze: „Nejdůležitější jsme my, každá z nás by se měla cítit dobře, vyrovnaně, spokojeně, a proto bychom měli začít nejdříve u sebe a pak teprve u druhých.“
Pokud nejsme šťastné, spokojené a nemáme rády samy sebe, nemůžeme dávat lásku, štěstí a spokojenost druhým.
Ráda Vám v hledání sama sebe pomohu.
Vaše Marie Eva / Věštírna Jednička
Další články poradce
Každý člověk očekává něco jiného. Jsou mezi námi lidé, kteří nechtějí ...
Nebojte se zůstat se svými myšlenkami sami
Co myslíte, je lepší být jen sám sebou, než být součástí společnosti, ...