« zpět

Čas na zázraky

Zázraky jsou všude kolem nás. To, jestli si jich všimneme, záleží hodně na rozpoložení vlastní mysli. To, co brání prožívat zázraky naplno, je naše ego. Určitě jste už někdy byli v situaci, kdy touha po něčem nebo někom Vás oslepila vůči všem dalším radostem, které Vám život nabízel. Nebo se v tomto rozpoložení právě nacházíte?

Touha je tak mocná, že před ní není nikdo v bezpečí. Pokud někoho milujeme a naše láska není opětovaná, dostáváme se do pasti svých vlastních snů. V hlavě si představujeme možné scénáře dalšího vývoje a pokud se naše představy nepotkají s realitou, nedokážeme už myslet na nic jiného. Takovéto situaci se nevyhnou ani ti nejmoudřejší z lidí, protože touha je něco, co máme úplně všichni a často jí podléháme.

Nejčastější příčinou této pasti je silná přitažlivost k jinému člověku, který naši lásku neopětuje ve formě, jaká by mohla uspokojit naše ego. V té chvíli naši pozornost upíráme ke snům a fantaziím a tím potažmo diktujeme lásce, jakou má mít formu a přitom zázrakům upíráme jejich zázračnou moc. My nejsme ti, kdo rozhodují o tom, jak má láska vypadat. Milovat někoho můžeme, i když ho nevlastníme. A tato nezištná láska se k nám vrátí ve formě zázraku zrození něčeho nového a krásného.

Další chybou mnoha lidí je, že nežijí v symbióze s tím, jací ve skutečnosti jsou. Často ovládají své chování a snaží se ukázat světu, že jsou samostatní, šikovní a nikdy neklopýtnou. To je cesta k potlačení schopnosti vidět zázraky, protože časem tito lidé vidí jen to, co si vysnili.Tím pádem mají pocit, že jim život nemůže nic nabídnout. V podstatě je to nejvyšší druh samoty, jaký si dokážeme přivodit vlastní myslí.

Za zmínku zde stojí i rozvádějící se rodiče. Ti často používající své děti jako zbraň jeden proti druhému. Dětská duše je tímto přístupem pokřivená a vystrašená. Dítě se stáhne do vlastního světa a ztrácí schopnost vidět zázraky. Když někoho milujeme, nemůžeme ho chtít vlastnit. To není láska k němu, ale jen k sobě.

Zázračný čas přichází až s uvedením vlastní duše a těla do stavu uvolnění. Neznamená to, že si máme nechat vše líbit. Spíše si pomalu zvykejme na to, že svět tu bude i bez nás a děj se bude dít, i když do něj nebudeme zasahovat hrubým způsobem.

Pokud se snažíme s ostatními manipulovat v náš prospěch, často se stane, že zmanipulujeme vlastní život tak, až je k neunesení.

Milujme bez podmínek a chovejme se k sobě tak, jak bychom to očekávali od ostatních. Staré vzorce chování, které nám evidentně již neslouží, je třeba opustit, abychom se mohli znovu nadechnout svobody. Ve chvíli opuštění všeho nepotřebného a uvolnění těla i mysli můžeme spatřit zázraky na vlastní oči, cítit je vlastním tělem, vdechovat jejich vůni a slyšet libé zvuky v naší mysli. V té chvíli budeme sami sebou.

Nebojte se zeptat a nebojte se požádat o pomoc kohokoli, kdo Vás napadne. Nikdy nejste sami, přestože Vám to Vaše ego stále namlouvá.

Dýchejte, žijte a milujte tak intenzivně, jak je Vám to příjemné. Nestavte svůj život na názorech druhých a na stereotypech svazujících Vaše nitro. Zázraky jsou všude kolem Vás a Vy jste jejich součástí.

Vaše Markéta / Věštírna Jednička

Další články poradce