Láska a touha

Kdokoli si myslí, že je zamilovaný, se může mýlit. Někdy si pleteme lásku se zalíbením, nebo si přejeme jen dosáhnout něčeho, po čem toužíme, co vyplní samotu. Nebo také najít oporu, která nás podrží v jistých situacích. Získáváme a ztrácíme, toužíme se dotknout srdcem. Je to láska, okouzlení, zasnění anebo si to nalháváme a vyplňujeme samotu, která nám zbyla ze ztráty.

Lásku prožívají děti, dospívající, dospělí, ale i staří lidé a všichni do jednoho lásku potřebují. Někdy si nalháváme a držíme se zuby nehty touhy po někom, kdo o nás již nestojí. Důvodem je, že se bojíme samoty. Avšak abychom mohli změnit tento život ve strachu, musíme věřit v nové začátky. Musíme zabránit pocitu že někoho ztratíme, protože pokud tento pocit máme, tak se tak většinou i stane.

Opravdová láska je až ta tzv. nudná, kdy už nemáme růžové brýle, kdy nestavíme vzdušné zámky. Tato láska je tolerantní a my víme, že tohoto námi milujícího člověka nemůže nikdo nahradit. A nejdůležitější je, aby to bylo oboustranné. Co dáš, to dostaneš nazpět. Někteří lidé k nám přichází, aby nám otevřeli oči, poučili nás, posílili a vyléčili. A poté zase odejdou. A tak je to i správně.

Pozor však na to, aby nám touha po lásce v opravdové lásce nebránila. Touha po lásce, někdy způsobuje utrpení, ztrátu duševní svobody, nespokojenost se sebou samým a intenzivní bolestnou ránu.

Proč někteří z nás tak dlouho nedokáží pohlédnout pravdě do očí? Často je to proto, protože člověk nechce přijmout samotu, zatím co samota může být i užitečná. Největší chybou je strach o lásku, strach ze samoty. Strach je ďábel, který nás vysává. Pouhá touha po společnosti nám lásku nepřivede.

Někdy máme pocit, že nám někdo dokáže vyplnit prázdnotu, jež v sobě uchováváme. Ale dokud se nebudeme cítit dobře ve své vlastní společnosti, tedy naší jedinečné osoby, budeme trpět. Prvním krokem k lásce je milovat sám sebe, přijmout se takový, jaký jsem. Najít v sobě tu velikou hodnotu člověka a dát si obdiv, který si každá bytost na tomto světě zaslouží. Pokud sami sebe milujeme a cítíme se dobře ve své jedinečné přítomnosti, jsme připraveni otvírat srdce dalším láskám. Lásce partnera, lásce dětí, lásce rodičů, lásce sourozenců, lásce přátel - a komukoliv dalšímu, protože spokojený a vnitřně vyrovnaný člověk má dost lásky pro všechny. A je špatné upínat se pouze na lásku k jedné osobě. Pokud se podíváme kolem sebe a uvědomíme si, že je kolem nás i spoustu dalších lidí, kteří o nás stojí a usilují, kteří nás milují, poté jsme bohatí. Vnitřně naplnění a bohatí. Každý by si měl uvědomit, jak velmi je milován. A každý, kdo je milován, by měl být vděčný a opravdu se naučit děkovat a vážit si tohoto bohatství.

Tak tedy pojďme a buďme vyrovnaní, šťastní za to, co nám život dává. Za zdraví, štěstí, lásku. Může to vyznít jako klišé, ale pokud je to upřímné, je to to nejcennější, co v životě můžeme dostat. Pamatujte si, že na každého člověka na světě čeká ta pravá láska. Ta přichází buď dříve nebo později, ale jednou přijde... A my pochopíme, že vše, co se nám přihodilo, mělo svůj významný důvod.

Vaše Ester / Věštírna Jednička