Příroda nám dodává energii

Dnes bych Vám chtěla napsat něco, na co lidé zapomněli. Člověk si myslí, že je nejmocnější a že vše, co si určí v tomto životě, musí jít podle jeho představ nebo podle zažitých obyčejů. Neustále se ženeme za něčím, co nás popohání dále a výše. Chceme ovládnout svět, ovládat přírodu, a zapomínáme na to, že svět tu byl dávno před námi.

Bojíme se konce světa, ale zničit dokážeme pouze sami sebe (tedy lidstvo) svým bezohledným jednáním nebo „nejednáním“. Spousty lidí se soustředí na kariéru, na majetek, a zapomíná „žít“. Zapomínáme na své poslání, pro které jsme byli zrozeni. Pro všechny ty naučené a vystudované vědomosti člověk není schopen připustit vyšší moc, sílu přírody, její schopnosti.

Lidé přestali „věřit“. A to je důvod veškeré zloby, protože se každý dívá především na sebe. Mnozí z nás chtějí „moc“ a moc hledáme v penězích, v majetku. Čím je člověk bohatší, tím si myslí, že je mocnější. Tito lidé nejsou šťastnější. Naopak žijí v neustálém strachu, aby nepřišli o své bohatství, aby nebyli okradeni, aby nepřestali být úspěšní a bohatí.

Zvířata a rostliny nic z tohoto nepotřebují. A přesto žijí. Příroda jim dává vše, co potřebují. A tak se ptám: „Dokážeme mi lidé čerpat s přírody? Věříme vůbec v něco? Věříme alespoň ve spravedlnost?“

Byl by to zázrak, kdyby člověk o nic neusiloval a nechal všechno osudu. Věří někdo v osud? Lidé jsou nespokojení, spílají na tento svět, ale jsou sami „vinni“. Někdy pozoruji ptáky, jak jsou pracovití, tvoří bydlení pro sebe a své děti. Zajistí potravu, naučí své děti vše, co pro svůj život potřebují. Naučí je přežít na tomto světě. Ale člověk s přírodou stále bojuje. Je to však boj, který nemůže vyhrát. Přitom příroda člověku nabízí vše, co k životu potřebuje. Příroda má pro nás léky na všechny naše nemoci, které si způsobujeme sami svým nenasytným a konzumním životním stylem, svou uražeností a pýchou.

Málo žijeme pro lásku, pro děti, pro přírodu, pro život. Ženeme se dopředu za něčím, co nemá žádnou cenu. Rychleji a rychleji. Čím dříve budeme na konci... - ale co potom?

Člověk by se měl naučit, že je tady a teď. To, co teď nezažije, se už nikdy nevrátí. Naučme se čerpat energii, ze stromů, z rostlin, z vesmíru. Naučme se užívat si života, nebát se budoucnosti, lépe si vážit sám sebe, svých blízkých, přátel. Naučme se vážit si života, prožívat každý den, hodinu, minutu, vteřinu. Jakou má vteřina hodnotu? Zeptejme se někoho, komu uletělo letadlo a uvědomíme si hodnotu promarněného času.

Proto žijme současností – zde a nyní. Žijme láskou, pro lásku, s naší krásnou, ale mocnou přírodou. Obklopujme se milujícími a milovanými lidmi. Milujme.

Přeji všem klientům Věštírny Jedničky krásné a klidné léto, spoustu splněných snů a dnů naplněných láskou a přátelstvím.

S láskou Vaše Ester / Věštírna Jednička