Cílem je cesta
Byl jednou jeden chlapec, který když byl ve škole, přemýšlel neustále nad tím, jak si po škole bude hrát s kamarády. Když si hrál s kamarády, přemýšlel nad tím, jaké to bude, až budou letní prázdniny a nebude muset chodit do školy. Když nastaly letní prázdniny, přemýšlel nad tím, jaké to bude, až bude mít školu vystudovanou a stane se z něho dospělý muž, který si bude moci dělat v životě vše, co si jen zamane. V každém okamžiku svého života myslel na budoucnost a na cíle, kterých chce dosáhnout.
Jednoho dne, když šel chlapec ze školy a přemýšlel o své budoucnosti, zastavila ho prošedivělá stařenka. Všimla si, že chlapec kráčel se zamyšleným pohledem upřeným do země. „Nad čím tak přemýšlíš?“ Zeptala se stařenka. „Přemýšlím nad svou budoucností. Kéž bych byl dospělý a nemusel už chodit do školy,“ odpověděl chlapec. Stařenka se usmála a podala chlapci staré zlaté hodinky. „Jestliže lehce otočíš kolečkem, čas se posune dopředu o minuty. Jestliže otočíš kolečkem o trochu více, čas se posune dopředu o hodiny. Pakliže budeš chtít čas posunout o dny, měsíce či roky, otoč kolečkem co nejvíce.“ Chlapec s údivem vzal do rukou nabízené kapesní hodinky a stařence poděkoval.
Druhý den, když chlapec seděl v lavici ve škole a opět se nudil, vzpomněl si na darované hodinky. Vzal je do ruky a otočil lehce kolečkem. Náhle se ocitl doma ve svém pokoji u svých hraček. Ve škole tedy už netrávil žádný čas a neustále si hrál. Po čase ho však hraní omrzelo a zatoužil po změně. Proto hodinkami otočil o trochu více. Najednou z něho byl mladý dospělý muž. Mohl si konečně dělat, co se mu zachtělo. Školu měl vystudovanou, bydlel sám a měl zaměstnání. Po čase se však všech nových zážitků a radovánek dostatečně nasytil a zatoužil opět po změně. Začal snít o vážném vztahu a rodině. Chtěl se také posunout v zaměstnání směrem nahoru. Opět vzal do rukou hodinky a otočil kolečkem. Náhle se z něho stal o něco starší muž, který měl rodinu a děti. Byl na vrcholu své kariéry. Nic mu nescházelo a všeho měl dostatek. Povšiml si však, že výrazně zestárl. Zestárlo i jeho okolí. I přes to vše nepřestával myslet na budoucnost. Stále se cítil nenaplněn a pořád mu v životě něco scházelo. Proto naposledy otočil prudce kolečkem. Vzápětí se z něho stal stařec. Jeho žena byla už po smrti a jeho děti žily vlastním životem. Poprvé za celý svůj život se starý muž konečně na okamžik zastavil. Uvědomil si, že nežil přítomností, ale pouze směřoval bez zastavení ke svým vysněným cílům. Když v životě něčeho dosáhl, v okamžiku začal prahnout po něčem jiném. Neviděl vyrůstat své děti. Neprožíval s nimi radosti či starosti. Nikdy se nenaučil oblíbené písně na klavír a nikdy se svou ženou nevyrazil tančit do společnosti. Život mu proběhl mezi prsty. Nedokázal se zastavit a vychutnat si veškeré přítomné okamžiky. Nikdy nedokázal vidět a využít skvostné příležitosti, které v životě na něho čekaly.
Se smutkem ve tváři vyšel ven. Procházel se po městě, kde v dětství vyrůstal. Náhle se před ním objevila známá prošedivělá stařenka a s úsměvem mu položila otázku: „Pročpak jsi tak smutný?“ Starý muž odpověděl: „Využil jsem tvých hodinek stařenko. Ze začátku se mi velice líbily, ale po čase jsem je začal nenávidět. Celý život mi protekl mezi prsty a já si ho nestačil dostatečně užít. Chtěl jsem co nejrychleji dosáhnout svých vysněných cílů. Život by mi bezesporu přinesl mnohé útrapy a zklamání, ale na druhou stranu by mi určitě přinesl i šťastné a radostné okamžiky.“ Stařena nevěřícně kývala hlavou ze strany na stranu a po chvilce se opět zeptala: „Starý muži, kdybys měl ve svém životě poslední přání, jak by znělo?“ Starý muž bez váhání odpověděl: „Chtěl bych být opět mladý chlapec a změnit svůj život.“
Rázem se starý muž probudil ve své posteli. Bylo ráno a zvonící budík ho hnal do školy. Byl rázem opět mladý a plný sil. Od té doby žil naplno. Prožíval drobné radosti a smutky, vítězství i prohry. Přestal myslet na vzdálenou budoucnost a sny s ní spojené. Místo toho začal žít přítomností. Naučil se žít teď a tady. Vychutnával si okamžiky žití. Naučil se přijímat vše, co mu život pod nohy naskládal. Cítil se být konečně naplněný. Na své sny a životní cíle však nikdy nezapomněl. Stále směřoval k vysněnému. Ovšem nikdy však už svou přítomnost neobětoval snům o vzdálené budoucnosti. Začal konečně smysluplně žít.
Tento příběh by nám měl pomoci uvědomit si, že vše, co na světě existuje, má svůj počátek i konec. Nic není věčné a stálé. I ta nejtvrdší hornina jednoho dne pukne a rozpadne se na milion kousků, které se promění v prach a posléze v nicotu. Jakmile si uvědomíme svoji smrtelnost, uvědomíme si i svou cenu života. Měli bychom žít, jako by byl každý den poslední.
Důležité je, aby si každý z nás stanovil v životě určité cíle, kterých chceme dosáhnout. Musí se jednat o cíle vlastní, ne cizí. Jestliže si nestanovíme cíl, nemůže existovat ani cesta. Poté budeme pouze bloudit a ztrácet se. Náš život bude postrádat smysl a nebude zcela naplněn.
Jakmile si zvolíme nějaký cíl, kterého chceme v životě dosáhnout, musíme si uvědomit, že ho nelze pokořit hned. Pouze malými krůčky lze vysněného docílit. Postupně skládat krok za krokem, abychom na konci došli do cíle. Jestliže však obětujeme svému snu vše a budeme se soustředit pouze na výsledek, ztratíme tím tak svůj život. Mnohdy také do cíle nikdy nedojdeme. Zkuste si například vyšlápnout horu přímo, bez odpočinku a v plném tempu. Buď se hned vyčerpáte, nebo zraníte a vrchol tak nepokoříte, nebo vrcholu nakonec docílíte, ale z cesty si budete pamatovat pouze utrpení a bolest. Svého cíle si nakonec ani neužijete. Jestliže však zvolíte tempo mírnější, klidnější a zvolíte k vzestupu delší a méně náročné cesty, svého vysněného vrcholu nakonec plný energie dosáhnete a užijete si celou cestu od nížiny až po vrcholek. Bude vás lákat zdolávat další vrcholy. Klidně i náročnější. Budete se postupně zlepšovat a k dosažení svých vlastních cílů vás nic nezastaví. Bude pro vás stoupání čím dál tím více snesitelnější a jednodušší.
Čím budou naše cíle a sny větší a vzdálenější, tím bude i naše cesta delší a trnitější. Není však potřeba se soustředit na cíl. Důležité je se odhodlat a na cestu se vydat. Smyslem není ve skutečnosti cíl, ale samotná cesta. Podstata života tkví v cestě. Tak najdeme jeho smysl a náš pohár života bude naplněný.
Vaše Věry / Věštírna Jednička
Další články poradce
Jak se zbavit strachu kolem nás
Probudím se. Je tma. Rukou z nočního stolku prudce strhnu mobilní telefon ...
Jak najít a udržet si pravého partnera pro život
Každý člověk na světě je zcela odlišný, originální a jedinečný. Když ...
Podmíněná versus nepodmíněná láska
Láska v životech lidí hraje významnou roli. Je důležitá jak pro nás samotné, ...