Šťastný život
Každý člověk ve svém životě zažil pocity štěstí. Například když jsme dostali ve škole ze zkoušení před celou třídou dobrou známku a byli jsme pochváleni, nebo když se na nás usmál šarmantní chlapec, který se nám dlouhodobě líbil. Většinou se jednalo o krátkodobé střípky, které v nás vyvolaly uspokojivé a hřejivé pocity. Radost, euforie a úsměv na tváři nám nebyl cizí. Pokaždé, když nám je o něco hůře, se k těmto vzpomínkám s chutí vracíme. Přináší nám útěchu a naději, že bude lépe. Chceme ony šťastné momenty zažívat častěji a intenzivněji - nejlépe neustále. Začneme tedy dané momenty vyhledávat a prožívat je. Inspiraci hledáme z blízkého i vzdáleného okolí. Učíme se být šťastnými lidmi. To má však za následek, že se nám kupodivu štěstí z našich životů začne z nevysvětlitelného důvodu pomalu vytrácet. Po čase nás dobrá známka, pochvala od učitele či letmý úsměv od líbivého chlapce, přestane uspokojovat. Nebude nám dokonce stačit ani úspěšná maturitní či státní zkouška, či život v přepychu, blahobytu a bohatství. Jeden milovaný partner nám bude málo a při sebemenší krizi si najdeme lásku jinde. Štěstí se proto pro nás pomalu začne stávat druhem závislosti, kterého se nebudeme moci nikdy do sytosti zcela nabažit. Budeme ho konzumovat v hektolitrech a po čase začneme zapomínat, co ve skutečnosti opravdové štěstí znamená. Budeme se hnát za iluzí. Konzumujeme velké množství malých střípků štěstí, které po slepení vytváří nestabilní a velice křehký základ.
Ženeme se za štěstím, které má ve skutečnosti malou váhu a rychle odeznívá. Myslíme si, že když si koupil soused drahé luxusní auto a jezdí si s manželkou každý měsíc s úsměvem na rtu na drahé dovolené, že je šťastný. V médiích se většinou prezentují úspěšní a bezchybní lidé, kteří ukazují světu pouhé šťastné úlomkovité okamžiky a tím v nás vyvolávají pocit, že neštěstí skoro vůbec neexistuje a že my děláme něco špatně. Jakoby neštěstí na světě neexistovalo a potkalo pouze nás. Snažíme se těmto lidem vyrovnat. Někdy se je snažíme předčit. Vadí nám, když je naše okolí šťastné a my ne. Nekoukáme na sebe, ale spíše okolo sebe. Vynakládáme mnoho sil a energie, abychom se cítili podobně nebo dokonce lépe než oni. Cesta za štěstím se ve skutečnosti pomalu přeměňuje na cestu za neštěstím. Na cestu, ve které nejsme schopni vidět pravé a plnohodnotné štěstí. Otevřete oči a snažte se svůj pohled směřovat více do nitra. To, co běžně vidíte, je pouhá skořápka, která pod povrchem skrývá zcela odlišnou realitu.
A o jakou realitu se vlastně jedná? Jak už to tak v životě bývá, vždy existuje i druhá strana mince. Opačná strana, kterou každý člověk ve svém životě zažil a dobře zná. Kterou člověk skrývá a nechlubí se jí. Jedná se o pocity neštěstí. Například, když nám ze života odejde blízký přítel, nebo nás přepadne vážná nemoc, která se nás drží zuby nehty a nechce se nás za žádnou cenu pustit. O to horší situace nastává, když se více takových negativních okamžiků sejde v jeden moment. Jedná se o krátkodobé střípky, které v nás vyvolávají negativní pocity smutku, křehkosti a neblaženosti. Pro tyto pocity nemáme v našich životech mnoho místa. Nechceme je prožívat a vyhýbáme se jim dlouhým obloukem. Máme z nich strach a máme pocit, že nám ubližují. Opravdu je tomu ale ve skutečnosti tak?
Důležité je si uvědomit, že abychom poznali štěstí, je třeba poznat i neštěstí. Čím více neštěstí poznáme, tím více si budeme vážit štěstí. Budeme si ho uvědomovat a chápat ho. Neznamená to však horlivě se hnát za negativismem a utápět se v nešťastných životních situacích. Spíše bychom se měli pokusit o přijetí a porozumění. Měli bychom se zamýšlet a neodvracet oči od reality. Na základě toho pak může dojít ke změně a k neopakování stejných chyb. Posuneme se dál. Posuneme se blíže ke štěstí. V takových situacích však hrozí nebezpečí, že se uchýlíme ke lži a začneme hrát divadlo. Začneme lhát svému okolí i sami sobě. Začneme působit navenek šťastně, i když to ve skutečnosti nebude pravda. Do takové fáze bychom se neměli za žádnou cenu dostat.
Pro upřesnění a lepšímu pochopení uvedu následující příklady. Představte si, že existuje na světě člověk, který nikdy nebyl nemocný. Svůj zdravý stav si neuvědomuje a bere ho jako samozřejmost. Ovšem když jednoho dne onemocní, začne se cítit mizerně. Bude toužit po stavu, který znal z minulosti. Bude toužit po zdraví. Jestliže se mu podaří uzdravit, jeho duše už nebude nikdy stejná. Získá nenahraditelnou zkušenost, která v něm vyvolá uvědomění a začne si zdravého stavu vážit. Začne žít tak, aby si svůj zdravý stav uchoval. Díky tomu začne být šťastný. Aneb vše špatné je pro něco dobré.
Nebo si představte člověka, který v životě nikdy nezažil bolest z rozchodu. Nezažil stav, kdy ho druhá osoba přestala milovat a opustila ho. Pokaždé opouštěl on. Jak se asi takový člověk ve vztahu k lidem bude chovat? Bude šťastný? Možná bude. Ve většině případů bohužel jen krátkodobě, jelikož si nikdy neuvědomí své chyby. Neuvědomí si ani štěstí, které měl a neposune se dál. Vinu bude přikládat jiným a ne sobě. V každém vztahu bude opakovat stejné a zaryté vzorce chování a bude používat stejné naučené metody k dosahování štěstí. Stále bude chtít víc, ale ve skutečnosti bude mít méně. Bude chtít více lásky, více opory, více slasti, ale místo toho přijde opak. Jednoho dne pak třeba pozná neuvěřitelnou bolest, která v něm vyvolá změnu. Zprvu nastane neuvěřitelný šok, který srazí daného člověka ohromnou silou na kolena. Pak už bude záležet na něm, jestli se postaví a půjde opět stejnou cestou s podobným závěrem, nebo něco změní a dočká se plnohodnotného štěstí. Bez neštěstí by nebylo štěstí.
V samotném závěru bych ráda zmínila svůj tajný a prostý recept na šťastný život. Většina lidí si myslí, že štěstí nalezne pouze tehdy, když dosáhnou toho, co ve svých životech nemají. Například když nemocný člověk dosáhne zdraví, nebo chudý člověk dosáhne bohatství. Nikdo si však neuvědomuje, že štěstí většinou leží přímo před nimi. Je třeba se zaměřit na to, co už dávno máme, než na to, co nemáme. Náš cíl je přeci zažívat dlouhotrvající plnohodnotné štěstí. Pokuste se proto vyhnout samotě a neodmítejte ostatní lidi. Zkuste je přijímat a najděte si pro ně ve svých srdcích hodně místa. Bez lidí by přeci veškerá činnost, kterou rádi děláme, neměla žádný smysl. Bez lidí by nebyl život. Bez lidí kolem nás by nebylo štěstí. Lidský úsměv v nás vyvolá úsměv. Lidská láska nám otevírá srdce. Když jsou šťastni naši milovaní a nejbližší, musíme být přeci automaticky šťastni i my. Jestliže budeme šťastni my, bude šťastné i naše okolí. Jestliže najdeme ve svých životech skutečně ty správné lidi, nalezneme bezesporu sebe i nepřestávající životní štěstí. Je třeba se zaměřit na to, co už dávno máme než na to, co nemáme. A nezapomeňte: „To co vyzařujete, budete vždy přitahovat.“
Vaše Věry / Věštírna Jednička
Další články poradce
Jak se zbavit strachu kolem nás
Probudím se. Je tma. Rukou z nočního stolku prudce strhnu mobilní telefon ...
Jak najít a udržet si pravého partnera pro život
Každý člověk na světě je zcela odlišný, originální a jedinečný. Když ...
Podmíněná versus nepodmíněná láska
Láska v životech lidí hraje významnou roli. Je důležitá jak pro nás samotné, ...