Jak se zbavit strachu kolem nás
Probudím se. Je tma. Rukou z nočního stolku prudce strhnu mobilní telefon a zjišťuji, kolik je hodin. Brzké ráno. Nezaspala jsem. Po špičkách se přemisťuji do koupelny, abych nikoho v bytě nevzbudila. Je chladno. Přetáhnu přes sebe teplou mikinu. Bojím se prochladnutí a následného nastydnutí. Opláchnu si obličej studenou vodou. Na kartáček nanesu kapku pasty, která je podle odborníků určena na přecitlivělé zuby a je nejúčinnější proti zubnímu kazu, kameni a pomáhá udržovat zdravé dásně a svěží dech. Ústa si vypláchnu studenou vodou. Nohy si oholím tříbřitou žiletkou. Krev neteče. Opláchnu si tvář studenou vodou. Přemístím se do kuchyně. Připravím si zdravou a vydatnou snídani. Zapínám televizi a poslouchám zprávy. Beru do rukou noviny a čtu včerejší zprávy. Zapínám internet a na titulní stránce vidím zprávy aktuální. Smrt a život. Černou a šedou. Pes pokousal malou holčičku v parku. Automobil srazil na přechodu pro chodce matku s kočárkem. Další teroristický útok. Nenápadná skupinka stěhováků vykrádá byty. Potraviny, které jíme, jsou nezdravé. Firma propouští tisíce zaměstnanců pro nadbytečnost.
Oblékám se a vyrážím do práce. Zamykám svůj pokoj. Zamykám hlavní dveře. Vcházím do ulic. Vyhýbám se obloukem parku, volně puštěného psa bez vodítka, člověku v dlouhém černém kabátu. Přecházím silnici rychlým krokem. Hlava mi kmitá na obě strany. Stojím v metru. Kryju si záda. Hlídám si kapsy. Jsem neustále ve střehu. Na náměstí mě prosí starší pán o peníze. Se sklopenýma očima a se sluchátky v uších procházím kolem něho. Pomoc nepřichází. Sedím v kanceláři. Pracuji. Nevím si rady. Vedoucí křičí, spolupracovníci hledí a mé čelo se potí. Pomoc nepřichází. Před měsícem na mém křesle seděl někdo jiný. Nestíhám. Mám hlad, ale nemám chuť. Fast food mě může zachránit alespoň pro dnešek. Ale co zítra? Pozítří? Nebudu jíst. Budu jen pít. Rodina se neozývá, nepíše, nevolá. Přítele nemám a ani mít nechci. V mém okolí se lidi každý den hádají. V horších případech se rozcházejí. Na bolest nemám čas. Spíše z ní mám strach. Děti mít nikdy nebudu. Neměla bych na ně čas. Nebo spíš bych měla o ně strach. Odcházím domů s výdělkem na život. Koupím si "zdraví" a sním ho. Koupím si bezpečí, pohodlí a teplo. Ale co pak? Z toho mám největší strach. Z neznámého. Odcházím cvičit, zvedat železo - jsem ideální? Počítám prášky - jsem uzdravená? Mé kroky směřují domů - jsem vyčerpaná? Vařím si večeři a pouštím si zprávy. Umývám nádobí a za zády slyším zase jen zlé zprávy. Smutná hudba, brečící lid a vážný hlas. Pouštím si muziku, která mi dodává naději. Čtu knihu. Opláchnu si tvář. Utíkám.
Jsem si jistá, že každý z Vás alespoň v jednom okamžiku tohoto krátkého příběhu uviděl sám sebe. Podobali jste se krátce člověku z tohoto příběhu, který si na každém kroku uvědomoval jen zlomek z ohromného množství rizik, obav a strachů. Jestliže tomu tak není, máte ohromné štěstí, jelikož mnoho lidí v dnešní době v neustálém strachu žije. Je součástí jejich životů. Každý den v novinách čtou, v televizích vidí a v rádiích slyší, o nedostatku bezpečnosti, terorizmu, přírodních a ekologických katastrofách, kriminalitě, jaderných zbraní, problematice s jídlem, s vodou a s tím spojené zdravotní problémy. Rizika a strach už pronikly do každé části našeho života a ovlivňují ho i ve chvílích, kdy si to vůbec neuvědomujeme.
Zamysleme se nad tímto příběhem hlouběji. Nežilo by se nám přeci jen bez všech těch nekonečných „strašáků“ na světě o něco lépe? Potřebuje naše tělo a duše opravdu o všem neustále vědět? Jestliže máte takový váhavý pocit jako já, doporučuji zkusit přestat konzumovat ve velkém negativní informace. Vypněte občas zprávy a nečtěte je. Nebezpečí je skutečně všude kolem nás. Záleží však, jak k němu budeme přistupovat. Ze své zkušenosti vím, že lidé mohou strachu podlehnout natolik, že zapomenou zcela běžně žít. Bojí se vyjít ven mezi lidi. Přestanou důvěřovat komukoliv a čemukoliv a svůj strach šíří dál mezi nás. Proto je důležité, abychom hluboce o každém riziku pečlivě přemýšleli, uvědomili si vážnost problému a nějakým svým způsobem k němu přistupovali. Nenechme se paranoidně ovlivňovat masmédii. Nenechme se každodenně zasypávat těžkými kameny. Zkusme naleznout způsob, jak se jim postavit. Naučme se správně a zdravě bát.
Vaše Věry / Věštírna Jednička
Další články poradce
Jak najít a udržet si pravého partnera pro život
Každý člověk na světě je zcela odlišný, originální a jedinečný. Když ...
Podmíněná versus nepodmíněná láska
Láska v životech lidí hraje významnou roli. Je důležitá jak pro nás samotné, ...